Táňa Kubátová - autorské stránky

Navíc Mirce tancování ani trochu nepřirostlo k srdci. Nebylo jí jasné, proč se má kamsi přesunovat z místa na místo a být přitom tak nešikovně propojená s druhou osobou, že si jejich nohy navzájem překážejí, a proč má k tomu všemu nabírat zrovna ten směr, který jí určí její společník, když jí zákon gravitace nesmlouvavě velí vydat se na opačnou stranu.

„Parádní kočka, co?“ ozvalo se vedle ní. Mirka zaznamenala, že se k ní přidružila projektantka Romana, nejhubatější svobodná ženská z celé firmy, s níž občas na chodbě prohodila pár sžíravě duchaplných frází a u oběda se s ní předháněla ve vtipných komentářích na téma kvality místní kuchyně.

„Koho myslíš?“ utrousila nedbale a zatěkala očima po tanečním sále.

Romana se rozřehtala.

„Ale no tak,“ pokárala ji mateřsky, „vážně si myslíš, že nebylo poznat, jak ji hltáš očima?“

Mirka se k ní otočila tak rázně, že v příští desetině vteřiny jen taktak zadržela slanou chuťovku, která se vlivem odstředivé síly rozhodla opustit talířek v její ruce.

„I ty, Brute?“ pravila.

Její povzdech Romanu pobavil. „Proboha, to ne,“ hihňala se. „Neboj, místní drby ke mně sice už dorazily, ale moc sluchu jsem jim nepopřála. Lesbu totiž vycítím na sto honů. Nevím, čím to je, ale pokaždé, když se nějaká vyskytne v mém okolí, jde neomylně po mně.“

Mirku napadlo, jestli to nebude třeba tím, že má Romana chůzi těžkooděnce v plné zbroji, prsa zásadně nechává doma a lodě, jimiž brázdí firemní chodby, mají velikost nejméně třiačtyřicet, ale raději si nechala své amatérské postřehy pro sebe.

„Když říkám, že ji hltáš očima,“ pokračovala Romana, „chci tím naznačit, že chápu ten masochizmus, se kterým si to děvče prohlížíš. Zdaleka nejsi sama, kdo dnes večer bude opouštět tato místa se zlomeným srdéčkem. Proč svůj žal aspoň trochu nezavlažíš?“

Pozvedla k ní svou sklenku, která, jak Mirka podle lesku v Romaniných očích odhadovala, byla už nejméně čtvrtá v pořadí, a vzápětí z ní vydatně upila.

„Tekutina mi v té tlačenici připadala pro můj úbor trochu víc nebezpečná,“ informovala ji Mirka. „Ovšem tenhle pidichlebíček mě právě vyvedl z omylu, tudíž ho nejprve řádně ztrestám a pak ho půjdu taky něčím zapít.“

Dvěma kousnutími sprovodila pochutinu ze světa a odložila talířek na nejbližší vodorovnou plochu.

„Jsi tu sama?“ zeptala se Romany nedbale jen co dožvýkala.

„Přitáhla jsem bráchu. Momentálně se zašprajcoval někde u bufetu okouzlen pohledem na jedno sympatické ovarové koleno s křenem. Nechceš se s ním seznámit? Tedy myslím se sourozencem, nikoliv s kolenem. Je svobodný a podobou jako by mi z oka vypadl. Až na to, že u chlapa to nevadí,“ ušklíbla se.

Mirka její sebeironii ocenila širokým úsměvem. „Nech mě raději lízat si rány v ústraní,“ pronesla poté pateticky.

„Stejně si myslím,“ sdělila jí Romana, „že se ta slečna k Jarošovi moc nehodí. On je přece decenťák. Tak to snad nemůže myslet vážně s osobou, kterou asi ještě nikdo nepoučil, že předtím, než se jde na večírek, bývá zvykem se obléknout.“

„Vždyť je krásná a může si to dovolit.“

„Jenže to je ten zásadní rozdíl mezi ní a dámou. Dáma, i když si to stokrát dovolit může, si to nedovolí. Víš, já mám spíš dojem, že si ji sem Jaroš přivedl jenom jako trochu výstřední módní doplněk ke svému fešáckému kvádru a k té sexy kravatě. Jinak by mě hoch velice zklamal, kdybych musela konstatovat, že ji skutečně považuje za svou životní partnerku.“

„Obávám se, že při výběru svých životních partnerek bude náš názor vnímat jako pouze okrajový,“ sdělila jí Mirka suše.

„Stejně by mě ale zajímalo, jak to mezi nimi vypadá doopravdy,“ uvažovala Romana nahlas. „Tudíž se vydám dolů a podívám se na to pěkně zblízka.“

Mirka se rozesmála. „Jak chceš dokázat, abys byla nenápadná? Nebo se jí snad rovnou zeptáš: Slečno, a vy s ním jenom spíte, nebo spolu probíráte i politické poměry v Ugandě a technické problémy letadlových lodí?“

„To nechám na své momentální inspiraci.“

„No nazdar,“ vylétlo z Mirky. „V tom případě tě nespustím z očí. Aspoň se konečně dozvím, jestli ten krásný hustý porost na tvé hlavě je pravý, nebo tak dobře udělaná paruka.“

Romana ocenila její repliku hurónským řehotem a poté zamířila ke schodišti.

„Když budeš hodná, někdy ti dám sáhnout,“ zavolala na ni ještě než zahájila svůj sestup do přízemí. Kromě Mirky to slyšelo dalších asi třicet lidí okolo. Mirka se s hořícími tvářemi otočila zpět k zábradlí a zahleděla se na parket. Ačkoliv se po kratší pauze už zase vesele křepčilo, Hynka ani jeho slečnu mezi tančícími nezahlédla. Sebrala odvahu projít uličkou hanby a vydala se dolů ulovit něco k pití.

Poučena odstrašujícím Romaniným příkladem zvolila pomerančový džus. Jeden zlikvidovala hned u pultíku a ten druhý si odnesla na co možná nejklidnější místo, kde nehrozilo ani vyražení zubů ani zavlažení zevní namísto vnitřního. Posléze po několik dlouhých vteřin koutkem užaslého oka sledovala, jak se k ní blíží Hynek Jaroš.