Není to nic příjemného, když váš nový podřízený je starší než vy, k tomu všemu zcestovalý a jako by to ještě nestačilo, navíc disponuje nebezpečnou přitažlivostí. O tom se mohla na vlastní kůži přesvědčit vedoucí firemního výpočetního střediska Zdena, která dostala za úkol zasvětit nového koordinátora do chodu svého oddělení. Když ten muž jako vrchol všeho hrubě poruší interní předpis a Zdenin nadřízený se jej zastane, její averze vůči němu nezná mezí. Prozradit mu důležité heslo pro přístup k hlavnímu počítači? Tak o tom ať si pan koordinátor nechá jenom zdát!

Postavy babičky zvané Bafík, lehkomyslného bratrance a Zdeniny svérázné kamarádky dotvářejí úsměvný příběh mladé ženy, která všechny své životní peripetie zvládá s přehledem a bravurou. Tedy, skoro všechny...

Taťána Kubátová, 2013 --- koupit e-knihu

„Nemyslím si, že by bylo mou povinností informovat vás o svém příbuzenstvu,“ zvýšila hlas úměrně snaze zakrýt svůj zmatek. „A už vůbec nevím, proč bych s vámi měla cokoliv probírat mimo tuhle budovu.“

„Protože bych si nikdy nedovolil zdržovat vás na pracovišti soukromou debatou.“

„Tak soukromou, říkáte? Já bych naopak řekla, že to, co po mně chcete, je ryze služební záležitost.“

„Myslíte?“ zazpíval svou otázku tak provokativním tónem, že sklopila oči a několik vteřin upřeně zírala na obrazovku s takovým zaujetím, až jí zvědavě nahlédl přes rameno. Kromě výpisu přihlášených uživatelů na ní nenašel vůbec nic pozoruhodného.

„To nemyslím, to vím,“ našla Zdena svůj hlas, ale očima zůstávala stále přilepená na té úžasně poutavé informaci.

„A co vy si vlastně myslíte, že po vás chci?“ otázal se mile.

„Heslo roota, samozřejmě.“

„Jak vám je hned všechno jasné, paní šéfová!“ zvolal obdivně. „Až na to, že jste úplně vedle.“

„Aha, vás heslo roota vůbec nezajímá a na večeři mě zvete kvůli mým krásným očím,“ přikývla chápavě.

„Heslo roota mě sice nesmírně zajímá,“ ujistil ji, „ale na večeři vás zvu opravdu kvůli vašim krásným očím. A nejenom očím, ale i jiným neméně zajímavým partiím.“

„Načež vám to uvěřím, zjihnu a půjdu s vámi kamkoli se vám zamane. Pane inženýre, předpokládáte vy u mě vůbec IQ vyššího savce nebo mě řadíte mezi hrabavé ptactvo?“

„Odhaduju to na něco studenokrevného. Co takhle ropucha? Ne, to ne. Milá malá a čilá zelená rosnička.“

„Dojal jste mě, že jste mi přiznal statut obratlovce. Vaše důvěra mě nesmírně zavazuje.“

„A to toho na oplátku nechci ani tak moc.“

„Jenom jedno slovíčko. Pár písmenek, že?“

„Přesně tři.“

„Jak můžete vědět, že tři? Nojo, všiml jste si, když jsem se někdy přihlašovala.“

„Tak heslo roota má tři písmena?“ konstatoval potěšeně. „To máme... kolik je to vlastně kombinací?“

„Řekla bych, že dost na to, abych od vás měla pěkně dlouho pokoj, nicméně ho raději změním, jen co mě přestanete oblažovat svou přítomností.“

„Ale když jsem mluvil o třech písmenech, vůbec jsem neměl na mysli heslo roota. Mluvil jsem o úplně jiných třech písmenech.“

„A sice?“

„A sice a, n, o.“

Zdena zvedla obočí.

„A, h, a,“ řekla. „Připomeňte mi, k čemu všemu že se to mám zavázat těmi třemi písmeny?“

„Zatím jenom ke společné večeři.“

„Zatím?“

„Hm, dál se uvidí. Takže souhlasíte?“

„Vy víte, Davide, jaká já jsem zvědavá ženská. Mám chuť přijmout už jen proto, abych věděla, jakým způsobem chcete rozvíjet svou taktiku. Jenže když už jste mě zařadil mezi ty obratlovce, tak uznejte, že vám stejně žádná taktika nebude nic platná.“